Vyberte stránku

Kronika zimního stadionu (6.): Zahájení a řeč peněz

Lis 24, 2022 | Historie, Kronika

Neměli nic, jen bláznivý sen postavit umělou ledovou plochu v Olomouci. Ale i to našim předkům stačilo k tomu, aby se v opojení svobodou po skončení druhé světové války pustili do stavby zimního stadionu. Chtěli být první na Moravě a po Štvanici s Bratislavou také třetí v Československu. Peníze nahradili odvahou a v kritických chvílích jim pomohla i kupa štěstí.

Nepříliš kvalitní reprodukovaná fotografie staveniště zimního stadionu v první fázi. V pozadí je turnhala, která zde stojí dodnes.
Reprofoto: archiv M. Jančík

Hodiny na nedaleké radniční věži odbíjely devátou, když se v neděli 22. září 1946 shromáždili na dosud holé pláni za Slovanským domem davy lidí. Byli mezi nimi zástupci tělovýchovných organizací z celého kraje, vedoucí představitelé města tehdejšího národního výboru a samozřejmě snad všichni zástupci družstva Zimní stadion Olomouc. Po nezbytných proslovech společně poprvé kopli do země a oficiálně zahájili stavbu umělé ledové plochy. Tisk zmiňoval, že při té příležitosti mnohé firmy slíbily provedení potřebných prací zdarma nebo pouze za režijní poplatky. To ale bylo spíše zbožné přání, protože velké podniky musely brzy začít plnit dvouletý hospodářský plán pro obnovu válkou zničeného hospodářství.

Když promluví čísla

Ve slavnostním ruchu trochu zanikaly finanční otázky. Hotovost v pokladně se prodejem nálepek po pětikoruně vylepšovala jen velmi pomalu, proto družstvo neustále vyzývalo další zájemce o upisování členských podílů. Základní vklad ve výši 1000 korun bylo možné rozvrhnout i do měsíčních splátek po stokorunách. V plánu byly i reklamní a propagační akce, především se však počítalo s uvolněním vázaných vkladů na jaře 1947. Někde v dálce byl mlhavý příslib subvencí ministerstev a zemského národního výboru. I kdyby všechno vyšlo, stále chybělo dalšího 1,2 milionu, které si chtělo družstvo vypůjčit a v budoucnu splácet z výnosů ze vstupného. Suma sumárum mělo družstvo už při zahájení stavby velmi omezené prostředky. I tak se rozhodlo závazně objednat chladící a strojní zařízení u První brněnské a Královopolské strojírny.

Nejdřív led, pak strojovna a tribuny

Detailní plán stavby stadionu počítal se třemi etapami. Do konce listopadu měla být hotová ta první, tedy plocha kluziště. Předpokládané náklady pro vybudování betonové desky skrývající hustou síť trubek pro chladící směs dosahovaly 1 835 780 korun. Druhá etapa obnášela stavbu strojovny za 2 314 160 korun, čímž by teprve mohla být celá technologie tvorby ledu uvedená do provozu. Závěrečná část počítala se stavbou tribuny, ochozů, zázemí a úpravy terénu v hodnotě 2 338 400 korun.

Jednoduchým součtem se dostaneme k částce výrazně přesahující 6 milionů korun. Když uvážíme, že v tu chvíli byly v pokladně družstva peníze dosahující desítek, maximálně pár set tisíc korun, získáme představu, do jak bláznivého dobrodružství se parta olomouckých nadšenců pustila. Z propočtů o předpokládaných výnosech počítající kromě veřejného bruslení i s tréninky a zápasy celkem třicítky klubů z celé Hané a mezinárodními duely, však i přesto na papíře vycházel rentabilní podnik. Ostatně také musel, jinak by se onu zářijovou neděli těžko vůbec koplo do země.

Studenti i filmový dokument

Na začátku bylo třeba plochu vyrovnat a zbavit drnů, tedy nijak odborná práce, k níž se hodila každá ochotná ruka. V dalším kroku přišel na řadu betonový podklad o ploše 1800 m2 odpovídající mezinárodním hokejovým řádům. V polovině října proto vznikla za Slovanským domem malodrážka pro dopravu betonu a družstvo vyzývalo „občanstvo, zejména sportovce, mládež a studentstvo, aby se hlásili denně od 15 do 18 hodin hromadně nebo jednotlivě u stavbyvedoucího na staveništi“, ať se vedle víkendů může pracovat i ve všední dny při umělém osvětlení.

A veřejnost zpočátku na tyto výzvy slyšela, do konce měsíce se tu vystřídalo 150 studentů reálného gymnázia, 50 zaměstnanců okresního národního výboru (ONV) Olomouc-venkov, 21 dorostenců Sokola Olomouc a další. To vše za dohledu inženýra Koldy, „nejlepšího odborníka a vynálezce v oboru chladírenském“ z První brněnské a královopolské strojírenské.

Ze stavby také začal vznikat dokumentární film zachycující postup prací. Jeho autorem byl již zkušený filmař MUDr. Menčík a za cíl si kladl zachytit všechny důležité etapy výstavby. První zdařilé záběry byly záhy promítnuty na schůzi olomouckého Amateur-Filmklubu. A možná dodnes čekají v nějakém archivu na své objevení.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 20. 6. 2022
Doba čtení: 5 minuty

Přečtěte si také…

Když Prostějov válel v lize

Když Prostějov válel v lize

Tu slávu si na jaře 1931 nenechalo v Prostějově ujít na dva a půl tisíce lidí a vůbec jim nevadilo, že se jejich fotbalisté utkali s Kroměříží jen v župním přeboru. Vždyť Sportovní klub otvíral své nové hřiště, které kvapně zbudoval ve Sportovní ulici, když o to staré...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více