Vyberte stránku

Kronika zimního stadionu (4.): ale kde bude stát?

Lis 9, 2022 | Historie, Kronika

Neměli nic, jen bláznivý sen postavit umělou ledovou plochu v Olomouci. Ale i to našim předkům stačilo k tomu, aby se v opojení svobodou po skončení druhé světové války pustili do stavby zimního stadionu. Chtěli být první na Moravě a po Štvanici s Bratislavou také třetí v Československu. Peníze nahradili odvahou a v kritických chvílích jim pomohla i kupa štěstí.

Známka, jejíž koupí mohl každý za 5 Kčs získat 10 cm čtverečních umělého ledu.
Reprofoto: ročenka SK Olomouc ASO

Pro stavbu zimního stadionu se v Olomouci vážněji uvažovalo o třech lokalitách. Jako první zástupci družstva oslovili na konci března 1946 podnikatele Josefa Andera, zda by mohla vyrůst umělá ledová plocha v jeho sportovním areálu postaveném na místě někdejší měšťanské střelnice. Patrně tím zamýšleli rozšířit kluziště postavené těsně před válkou, ale o bližších plánech či podmínkách rokování nejsou známy žádné podrobnosti. V tisku se za čas pouze objevila zmínka, že „jednání s továrníkem Anderem ztroskotala“.

Nápad s velkomrazírnou

Druhá zamýšlená možnost souvisela s plánovanou stavbou velkomrazírny, která by uchovávala ovoce a zeleninu z tohoto úrodného kraje čerstvou i během zimních měsíců. A mrazírenské technologie by zároveň posloužily k výrobě ledu, čímž by se ušetřily náklady na vybudování a provoz strojovny. Zvažované místo se nacházelo v Nových Hodolanech nedaleko hlavního nádraží. Přesněji „v kotlince mezi silnicemi vedoucími k nadjezdu na vysoký most“. Proti této variantě však hovořila neurčitost a vágnost zamýšlené velkomrazírny, která v té době neměla žádné přesné datum ani projekt. Další minus byla také poloha blízko dráhy a továren Kosmos, Zora a Union, které vypouštěly do ovzduší kouř a saze, což by jednak nepřispělo k příjemnému zážitku z rekreace na bruslích a také by mastnotou ze sazí utrpěla kvalita ledu.

Konečně ideální místo

Jako ideální místo tak byl v červnu 1946 vybrán prostor mezi turnhalou, někdejší tělocvičnou německé tělocvičné jednoty, nově sloužící jako tělovýchovný ústav obnovené Palackého univerzity, a Slovanským domem. Prostor byl dostatečně velký, měl sníženou plochu proti ostatnímu terénu, byl skrytý proti teplým větrům z jižní strany a v okolí byl čistý vzduch. Také měl ideální rovinatou plochu, však zde také od roku 1920 až do války fungovalo hřiště německého Deutscher Fussballklub Olmütz (DFC). Družstvo obratem oslovilo město s žádostí o přidělení pozemku. Architekt V. Kubec mezitím vypracoval plány na nový stadion a začala jednání s První brněnskou a Královopolskou strojírnou o dodání vybavení pro výrobu ledu.

Na jihu Čech nezaháleli

Zatímco Olomoučané vybírali místo, otiskl deník Osvobozený Našinec větší článek s titulkem „Šťastní budějovičtí sportovci! Druhý zimní stadion bude opět v Čechách“. Byl doplněný fotografií makety budoucího stadionu, který už měl místo určené v Krumlovských alejích mezi řekami Malší a Vltavou. Náklady na stavbu spojenou i s vybudováním zimní plovárny činily patnáct milionů korun. Stadion také během několika měsíců vznikl, byť podobu s původním projektem architekta Šestáka či skutečné náklady není naším úkolem hodnotit. Mnohem zajímavější je fakt, že se na tomto místě bruslí a hraje hokej dodnes, stojí tu známá Budvar aréna.

Šance být druhým zimním stadionem v Česku tím padla, pořád ale žila naděje na prvenství na Moravě. Jenže podobné snahy v dalších městech nezahálely ani tady.

Kousek ledu pro každého

V Olomouci uvažovali ve střídmějších mantinelech, nejprve se náklady na výstavbu odhadovaly na 3,2 milionu, později na necelé 4 miliony korun, nebo i s plánovaným zázemím v dalších etapách na 6 milionů. Na účtu ale i tak mělo družstvo pouze jeden a půl milionu, a to ještě ve vázané měně, u níž očekávané uvolnění stále nepřicházelo. V hotovosti v pokladně se nacházelo pouze 20 tisíc korun, přesto nebyly žádné pochyby o úspěchu celé akce.

Aby družstvo rozmnožilo finance nutné na stavbu, rozhodlo se k nálepkové akci. Každý si mohl koupit za pět korun nálepku, která představovala deset čtverečních centimetrů ledové plochy. Do prodeje jich zamířilo celkem 50 tisíc. I když ani prodej úplně všech nemohl vyřešit problém s rozpočtem, bylo cílem této akce zároveň přitáhnout zájem veřejnosti. Dalšími zdroji se měly stát subvence od ministerstva vnitra, školství a Zemského národního výboru v Brně. S jejich pomocí věřili v družstvu v brzké postavení ledové plochy. Původní termín dokončení na státní svátek 28. října už sice nebyl reálný, nový zněl jen o trochu méně ambiciózně – do konce roku 1946.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 20. 6. 2022
Doba čtení: 4 minuty

Přečtěte si také…

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více
Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Kdy a kde se v Olomouci objevil hokej? A kdo byli první rytíři s bruslemi, kteří na ledě zkřížili hole? Tehdy jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska a na Moravu pronikal nový sport jen pomalu a s obtížemi. Zatímco leckde jinde šlo o začátky pozvolné a nejprve se...

číst více