Vyberte stránku

Kronika zimního stadionu (11): Řečí čísel

Led 2, 2023 | Historie, Kronika

Neměli nic, jen bláznivý sen postavit umělou ledovou plochu v Olomouci. Ale i to našim předkům stačilo k tomu, aby se v opojení svobodou po skončení druhé světové války pustili do stavby zimního stadionu. Chtěli být první na Moravě a po Štvanici s Bratislavou také třetí v Československu. Peníze nahradili odvahou a v kritických chvílích jim pomohla i kupa štěstí.


Čestná vstupenka ke slavnostnímu otevření olomouckého Zimního stadionu v neděli 25. ledna 1948. 
Foto:
archiv Miloslava Jančíka

Zimní stadion slavnostně otevřel, ale jak vlastně ve skutečnosti vypadal? Fotografie publikované v tehdejším tisku uchované v knihovnách nám dávají představu jen přibližnou, navíc ne všechny je možné kvůli platným licenčním podmínkám publikovat. Kvalitnější fotografie budou patrně odpočívat v dalších archivech a snad tyto řádky přispějí k tomu, že je nějaká dobrá duše zveřejní. Do té doby se budeme muset spokojit s textovým popisem, jistě ne zcela přesným.

Hotovo, ale ne zcela

Samotné hřiště mělo rozměry šedesát krát třicet metrů podle předpisů mezinárodních hokejových pravidel a se zaoblenými rohy o poloměru dvou metrů. Bylo orientované stejně jako dnes, tedy ve směru Hynaisovy ulice a patrně své místo od té doby příliš nezměnilo. Osvětlení zajišťovalo 28 lamp zavěšených nad plochou. Chladící technologie umožňovala za ideálních povětrnostních podmínek bruslení až do teploty kolem plus 15 °C a počítalo se s provozem kluziště mezi říjnem a březnem na čtyři až pět měsíců.

V okamžiku otevření sice fungovala ledová plocha, ovšem její bezprostřední okolí by lépe sneslo označení provizorium. Hřiště obklopoval přírodní val, na kterém byly dřevěné stupně. Podél Hynaisovy ulice se nacházela nekrytá dřevěná tribuna s místy k sezení, většina z pěti a půl tisíc diváků, kteří dorazili na slavnostní otevření, však stála namačkaná v mnoha řadách na zbývajících třech stranách. „V hledišti je ještě dostatek místa. V případě potřeby mohou být vybudovány ochozy, které pak pojmou daleko větší počet diváků. Také led je ve výborném stavu. Mrazící stroje mají výbornou kapacitu a čistý olomoucký vzduch prospívá lépe lední ploše, než tomu je například v Ostravě,“ líčil redaktor Janča v deníku Volné Slovo.

Co by kdyby

S ochozy se v původním projektu počítalo a to i položkou v rozpočtu, v závěrečné třetí etapě měly být postaveny za 2,3 milionu. Tím se dostáváme také k zamýšlené kapacitě stadionu. Násypové tribuny měly pojmout až 7 tisíc stojících diváků, ochozy kolem kluziště pak 700 sedících a 1000 stojících, hlavní tribuna byla projektována na 2 tisíce diváků. Celkem tedy přibližně 11 tisíc lidí, byť v tisku je možné narazit i na číslo 13 tisíc.

V okamžiku otevření existoval plán na hlavní tribunu na nosné ocelové konstrukci, kterou měli ještě v průběhu roku 1948 provést Vítkovické železárny. Vedle ní byla v plánu kotelna pro ústřední topení, která by sloužila i turnhale, toho času ve službách univerzitního Ústavu tělesné výchovy. Na severní straně směrem k nynějšímu plaveckému bazénu se počítalo s tenisovými kruty, které by v zimě byly upravené na přírodní kluziště pro veřejnost. Ovšem jak se ukázalo, byly to pouze plány. V dalších letech postupně kolem hřiště vyrostl stadion, ovšem dřevěný a podle pamětníků prý útulný. Velkou zásluhu na něm měl tesařský mistr Josef Babák.

Prostějov: ani jatka, ani zelináři

Prostějovští hokejisté si otevřením stadionu v Olomouci mohli oddechnout alespoň natolik, že věděli, kde budou hrát své zápasy. Stále více totiž bylo jasné, že ligu bez umělé ledové plochy už hrát nepůjde. Zároveň se však nevzdávali myšlenky na vlastní stadion. Nebylo to úplné fantazírování, vždyť město bylo známé vyspělým průmyslem a úspěšnou hokejovou historií lemovanou reprezentanty. Kromě ligového SK Prostějov byla ve městě divizní Sparta a dalších 11 klubů z blízkého okolí v hanácké župě, takže o nedostatečném vytížení nemohla být řeč. Jenže se nenašla síla, která by nápad uvedla ve skutek. V tisku se objevily úvahy o spojení stavby umělé plochy se zamýšlenou stavbou mrazírny, která měla nejprve vyrůst v souvislosti s rozšířením městských jatek. „V sousedství jatek jest pozemek, který patří čelnému prostějovskému hockeyistovi. Tento pozemek byl by k disposici, takže nejdůležitější věc mohla by být vyřešena,“ přemítal Osvobozený Našinec.

Později zase měly mrazírny vyrůst v souvislosti s nárůstem pěstování zeleniny, takže i tam viděl tisk pro stadion ideální podmínky. Jenže ani zelináři Prostějovu stadion nepřinesli. Nakonec uplynulo ještě dlouhých devět let, než byl zimní stadion v roce 1957 vybudován na místě, kde stojí dnes. To už však měl prostějovský hokej období své největší slávy za sebou.

Máte-li fotky…

Jisté je, že slavnostní okamžik otevření zimního stadionu si nenechali ujít různí fotografové. Pokud víte o snímcích, které by si zasloužily publikovat, ozvěte se mi prosím na milda.jancik@gmail.com. Prchavé chvíle prvních minut tohoto sportoviště si můžeme připomenout také na dobových záběrech, které před časem zveřejnila lokální televize OLTV.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 22. 12. 2022
Doba čtení: 4 minuty

Přečtěte si také…

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více
Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Kdy a kde se v Olomouci objevil hokej? A kdo byli první rytíři s bruslemi, kteří na ledě zkřížili hole? Tehdy jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska a na Moravu pronikal nový sport jen pomalu a s obtížemi. Zatímco leckde jinde šlo o začátky pozvolné a nejprve se...

číst více