Vyberte stránku

Kronika zimního stadionu (10): 25. ledna 1948

Pro 25, 2022 | Historie, Kronika

Neměli nic, jen bláznivý sen postavit umělou ledovou plochu v Olomouci. Ale i to našim předkům stačilo k tomu, aby se v opojení svobodou po skončení druhé světové války pustili do stavby zimního stadionu. Chtěli být první na Moravě a po Štvanici s Bratislavou také třetí v Československu. Peníze nahradili odvahou a v kritických chvílích jim pomohla i kupa štěstí.


Nápad redakce Stráže lidu jak nazvat zimní stadion naštěstí nenašel odezvu. 
Reprofoto
: Stráž lidu

Sotva se znovu začalo stavět, objevil se nový termín dokončení. Ten nejoptimističtější ukazoval na 14. listopadu. Podle tehdejšího rozpisu zahajoval ligovou sezonu SK Prostějov zápasem s Bratislavou, který se tak měl odehrát už na umělém ledu v Olomouci. Aby se vše stihlo, znovu se začaly v tisku objevovat výzvy k brigádám, dobrovolným ze strany veřejnosti i závazným od sportovních klubů.

Armáda zachraňuje situaci

Zatímco v Olomouci se opět sháněly ochotné ruce, v Ostravě se 28. října 1947 na výročí vzniku Československa slavnostně otvíral nový stadion. Na hokejovou exhibici Čechy – Morava se tam přišlo podívat 9 tisíc lidí. Někteří obsadili okolní střechy a na slepou kolej u stadionu přijela lokomotiva s vagóny, která také posloužila jako tribuna. Kvůli všudypřítomným sazím se už o osm let později stal zimní stadion Josefa Kotase prvním zastřešeným u nás, proslul bouřlivou atmosférou a hokeji sloužil do roku 1989. Dnes byste ho už hledali marně, kvůli stavbě křižovatky definitivně zmizel v roce 2004.

Ale vraťme se zpět na Hanou do podzimu 1947. Strojní zařízení, které si původně u První brněnské a Královopolské strojírny objednali Olomoučtí, zamířilo kvůli nedodržení závazků a lhůt do Ostravy a do Pardubic, kde také byli se stavbou dál. To však na Hané způsobilo další zdržení při budování strojovny a pozdějšího uvedení do provozu, které se protáhlo až na konec prosince. V polovině listopadu alespoň už bylo položeno všech 360 trubek o délce 60 metrů pro výrobu ledu. Většinu těžkých prací nakonec zastala stálými brigádami armáda, která nahradila poněkud vychladlý zájem o pomoc ze strany sportovních klubů. Je v tom i kus symboliky, protože blízká budoucnost ukázala, že vojáci stavěli hřiště nejen k rekreaci a sportu veřejnosti, ale i pro armádní hokejový tým Křídel vlasti, který tu o pár let později vznikne.

Jak jej nazveme?

Začátkem prosince slíbilo ministerstvo školství pro dokončení stadionu subvenci 1,5 milionu korun. V té době také skryla ocelové trubky třícentimetrová vrstva betonu a pak už na ploše zbývalo jen postavit dřevěné mantinely. A také osadit strojovnu potřebným zařízením, které postupně dodávala První brněnská. Tou dobou přinesla Stráž lidu na první straně fotografii z betonování s titulkem Jak jej nazveme? Byla to spíše řečnická otázka, protože o kus dál stálo: „Přání širokých vrstev naší Hané a sportovců je, aby tento první hanácký stadion nesl název našeho oblíbeného a tolik zasloužilého předsedy vlády.“

Nápad byl patrně inspirovaný Brnem a Benešovým stadionem, ovšem předsedou vlády nebyl v tu dobu nikdo jiný, než Klement Gottwald. Naštěstí tento nápad deníku Komunistické strany Československa zůstal nevyslyšen a zrůda, jež v následujících letech zničila životy milionům lidí, tisíce jich poslala do vězení a lágrů a desítky na šibenici, se v názvu stadionu neobjevila. Být to ale o dva měsíce později, nejspíš by nápad na pojmenování dopadl naopak. Zlín by mohl vyprávět.

Konečně na led

Vánoce přerušily poslední práce, naštěstí v následujících dnech povolily mrazy a mohlo se pokračovat na dostavbě strojovny. Ještě před koncem roku však otevřel zimní stadion v Pardubicích, jako šestý v pořadí. To už ale měl své datum i ten olomoucký. Dne 6. ledna 1948 dorazil na nádraží vagon z Brna s posledními nutnými součástkami, a tak nic nebránilo úspěšnému dokončení. Slavnostní zahájení bylo stanoveno na neděli 25. ledna. Do té doby bylo ještě potřeba upravit okolní terén, dokončit sypané tribuny a dřevěné ochozy. Stavbu strojovny řídil architekt Ladislav Čecháček a dřevěné práce obstaral tesařský mistr Josef Babák.

Strojovna byla hotová 20. ledna a pak následovalo nutné zkoušení technologie. Po dvou dnech už se na ledě objevili první bruslaři z řad veřejnosti a zatrénovali si tu hokejisté. Mezitím se prodávaly vstupenky na neděli, slavnostní otevření měl kromě představení krasobruslařek zpestřit hokejový zápas výběrů Hané a Slezska. Lístky v ceně 60 korun za místa k sezení, za 25 na stání, studenti a vojsko za 15 korun se prodávaly mimo jiné také v obchodě se sportovními potřebami Jiřiny Weintrittové-Nožířové v Pavelčákově ulici. Tedy známé olomoucké házenkářky, jejíž podoba je zvěčněná na orloji, a zároveň manželky skvělého fotbalisty Otakara Nožíře.

Nakonec sedmý z zemi

V neděli 25. ledna 1948 si slavnostní otevření nenechalo ujít 5656 platících diváků, kteří se na provizorní dřevěné stupně prodírali hlubokým bahnem. Po nezbytných proslovech v čele s poslancem a předsedou družstva Štěpánem Kobylkou byla nad novým stadionem za znění hymny vztyčena státní vlajka. V mezižupním utkání vyhrálo Slezsko jednoznačně 10:3, páteří hanáckého výběru byli hokejisté SK Prostějov, mezi kterými nechyběl ani předválečný reprezentant Alois Cetkovský, jenž v budoucnu významně přispěje ke zlepšení hokeje v hanácké metropoli. Naopak v sestavě paradoxně nebyl ani jeden zástupce olomouckých hokejových oddílů.

Nakonec tedy v Olomouci otvíral zimní stadion jako sedmý v Československu. Od bláznivého snu několika lidí až k prvním ladným sklouznutím uplynulo bezmála dva a půl roku. (Pozn. Tehdy jim to přišlo jako věčnost, ale co bychom dnes říkali na dekády slibů komunálních politiků o rekonstrukci olomouckého stadionu?) Na začátku byla ochota a zápal stovek lidí, kteří chodili na stavbu pomáhat, a když vášeň nestačila a hrozil konec, rozhodla pomoc i peníze města a ruce armády. Díky tomu vznikl stadion v místech, kde se bruslilo už na začátku 20. století. To když členové bruslařského klubu vycházeli na své přírodní kluziště rovnou z přízemí turnerské tělocvičny. A bruslí se zde i dnes, po více než 120 letech.

Tradice stále žije.

A bude i dál?

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 22. 12. 2022
Doba čtení: 4 minuty

Přečtěte si také…

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více
Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Kdy a kde se v Olomouci objevil hokej? A kdo byli první rytíři s bruslemi, kteří na ledě zkřížili hole? Tehdy jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska a na Moravu pronikal nový sport jen pomalu a s obtížemi. Zatímco leckde jinde šlo o začátky pozvolné a nejprve se...

číst více