Vyberte stránku

Kronika zimního stadionu (1.): Ať je první na Moravě

Říj 1, 2022 | Historie, Kronika

Neměli nic, jen bláznivý sen postavit umělou ledovou plochu v Olomouci. Ale i to našim předkům stačilo k tomu, aby se v opojení svobodou po skončení druhé světové války pustili do stavby zimního stadionu. Chtěli být první na Moravě a po Štvanici s Bratislavou také třetí v Československu. Peníze nahradili odvahou a v kritických chvílích jim pomohla i kupa štěstí.

Ilustrace zamýšleného zimního stadionu v Olomouci.
Zdroj: archiv Miloslava Jančíka

Pro olomoucký zimní stadion se v poslední dekádě vžilo označení Plecharéna. Napůl posměšné, napůl láskyplné, podle toho, odkud do ní návštěvníci míří. Teď se ale chceme vypravit do éry předcházející této plechové době, tak buď trochu shovívavý můj puntičkářský čtenáři, že jsem se v názvu seriálu nevydal po této lákavé mediální zkratce. Tak proto tedy Kronika zimního stadionu Olomouc.

I když Zimní stadion je tedy hodně vzletný pojem, vždyť na začátku toužili všichni snílci jen o umělé ledové ploše. Střecha? Tehdy by nikoho ani nenapadla. Tribuny? Když se podaří pár schodů pro diváky, tak snad, ale hlavně aby bylo kde se prohánět na bruslích bez ohledu na hanácké teploty. I když totiž tenkrát bývaly zimy tužší, přesto se bruslařská sezona v úrodné nížině počítala obvykle na několik týdnů. Podobné úvahy nebyly ojedinělé a odehrávaly se snad v každém městě Československa od chvíle, kdy v roce 1932 v Praze otevřel legendární zimní stadion na Štvanickém ostrově, první s umělou ledovou plochou.

Prostějov se hlásí o slovo

V Olomouci se objevily první nápady na vybudování podobného zařízení už na konci třicátých let, jenže od slov k činům obvykle bývá hodně dlouhá cesta. Navíc pak přišla válka a s ní jiné, vážnější starosti. Po osvobození však tyto myšlenky znovu naplno ožily. A nejen zde, ale třeba také v Českých Budějovicích, Brně, Ostravě či Pardubicích i jinde. A nemusíme chodit daleko, po ledu toužili také v sousedním Prostějově. Už koncem června 1945, tedy jen pár týdnů po válce, vznikl přípravný výbor, který v tisku svolával informační schůzku na neděli 24. června do Přerovské pivnice na Hlavním náměstí (dnešní Masarykovo). „V popředí akce stojí řada prostějovských sportovních pracovníků, kteří mají programově vybudovat zimní stadion ještě letos. …Aby tato dlouholetá touha všech hanáckých hockeyistů, krasobruslařů a rychlobruslařů byla uvedena ve skutek, je nutné zajistit k vybudování v první řadě potřebné finance, vhodné místo a zimotvorné stroje,“ psal tehdejší tisk.

Touhu po umělé ledové ploše v Prostějově navíc zesiloval hokejový oddíl. SK Prostějov patřil k moravské špičce a v sezoně 1943-44 poprvé postoupil do národní ligy. Na kluzišti připravovaném na tenisových dvorcích vyrůstali hráči i pro reprezentaci.

V Olomouci měl hokej sice o chlup delší tradici, ale nikoliv už srovnatelně kvalitní tým. Myšlenka ledové plochy však nemířila na vrcholovou úroveň, ale především na mládež a bruslení chtivou veřejnost. Ostatně totožné úmysly blízkých měst na stavbu stadionu si, minimálně v počátku, nijak nekonkurovaly. V obou případech mělo jít o sportoviště sloužící celé Hané, ale zároveň se jednalo o aktivitu malých skupin lidí, které se snažily pro svůj záměr nadchnout okolí a zajistit si rozpočet svépomocí. Tedy žádné státní nebo obecní prostředky, každý se musel snažit, jak uměl.

 

Vznik Družstva a touhy Přerova

Na podzim 1945 se v Olomouci zformovala skupina lidí a 11. ledna následujícího roku se ve velké klubovně Národního domu konala veřejná porada o možnostech vybudování ledové plochy. Následně vzniklo Družstvo Zimní stadion Olomouc (DZSO) se sídlem na třídě Svornosti 31. Nešlo o žádnou formalitu, ale zásadní krok. Družstvo si vytklo za cíl popularizovat myšlenku stavby ledové plochy u široké veřejnosti a především přijímáním co největšího množství členů a upisováním členských podílů získat nutné finanční zdroje.

Mezitím se začátkem února sešli v klubovně slavného přerovského hotelu Grand zdejší zástupci sportovních klubů, aby také rokovali o myšlence zřídit v Přerově umělou ledovou plochu. Hlavní slovo si vzal známý stavitel Karel Kovařík, který svou řečí o významu zimního stadionu pro rozvoj tělesné výchovy a města strhl ostatní natolik, že hned na místě vybrali termín zahájení přípravných prací, stanovili podíly družstva ve výši 500 korun a zvolili si výbor. Razantní nástup ale brzy vyšuměl do ztracena a stadionu se Přerov dočkal po dekádách temna a čekání až o dlouhé čtvrtstoletí později. Slavnostně otvíral v listopadu 1971.

 

Tři čtvrtě milionu za tři dny

Zatímco stavitel Kovařík burcoval v hotelu Grand přerovskou sportovní veřejnost, v Olomouci už se hlásili první zájemci o vstup do družstva. A nebylo jich málo. Přilákala je také možnost upsat podíly z vázaných vkladů. Po válce se na území republiky používala různá platidla – protektorátní koruny, slovenské koruny, říšské marky, maďarské pengő a k tomu americké markové poukázky a sovětské korunové poukázky. Proto byla v Československé měnové reformě znovu zavedena československá koruna a každý si mohl vyměnit stávající měnu v poměru jedna ku jedné. Ovšem jen do výše 500 korun, protože v oběhu bylo velké množství peněz. Zbývající jmění byli lidé nuceni složit na vázané vklady s tím, že brzy snad budou také uvolněny do oběhu. Potíž se ukázala v onom slůvku „brzy“, z něhož se stalo „jednou“ a při další měnové reformě v roce 1953 se změnilo na „nikdy“. To však ještě nikdo zkraje roku 1946 nemohl tušit a tyto vázané vklady mohli zájemci použít jako úpis členského podílu ke vstupu do družstva Zimní stadion Olomouc.

Téměř okamžitě po založení hlásilo družstvo půl milionu korun na vázaných vkladech a po třech dnech bylo takto na členských podílech upsáno více než tři čtvrtě milionu korun. Začali se přidávat zájemci i z okolních měst i okresů a svět najednou vypadal nádherně.

Palčivou nutnost ledu ještě zvýšil březnový pád prostějovských hokejistů z národní ligy, kteří neměli kde trénovat ani hrát. Haná stadion potřebovala. A tak v Družstvu vyhlásili, že s tak mohutnou podporou ho stihnou slavnostně otevřít už 28. října téhož roku.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 20. 6. 2022
Doba čtení: 5 minut

Přečtěte si také…

Když Prostějov válel v lize

Když Prostějov válel v lize

Tu slávu si na jaře 1931 nenechalo v Prostějově ujít na dva a půl tisíce lidí a vůbec jim nevadilo, že se jejich fotbalisté utkali s Kroměříží jen v župním přeboru. Vždyť Sportovní klub otvíral své nové hřiště, které kvapně zbudoval ve Sportovní ulici, když o to staré...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více