Vyberte stránku

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Bře 7, 2024 | Historie, Kronika

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost zaměřením na mládež. A jakmile to bylo možné, vzkřísit po dvouleté přestávce na začátku roku 1917 i hokejový tým. Na Moravě soupeře nebylo, tak se vydali na turnaj do Prahy.

Dva souboje s SK Haná v roce 1914 úspěšně otevřely historii olomouckého hokeje, další zápisy do statistik odehraných zápasů ale nepřibývaly. Turnaj v Kroměříži za účasti SK Haná, Moravské Slavie, SK Prostějov a SK Olomouc, plánovaný na následující víkend 15. února, se kvůli nepříznivému počasí a oblevě nemohl odehrát a to bylo na dlouho vše. Tedy alespoň pokud nahlížíme do dobového tisku, který jinak o aktivitách SK Olomouc poměrně čile referoval. Důvod, proč hokejová klání umlkla, je nasnadě – Gavrilo Princip v červnu v Sarajevu spáchal atentát na Františka Ferdinanda d’Este a jeho českou manželku Žofii Chotkovou, čímž spustil první světovou válku. A ta nejen, že přerušila spolkovou a sportovní činnost, ale také odvedla řadu hráčů na frontu. Mezi nimi i eso a hrajícího trainera SK Olomouc Františka Hoplíčka, který se zúčastnil bojů u Krašniku a Lublinu (srpen 1914). A vojáky i válečnými výjevy se nechal inspirovat také ve své výtvarné činnosti.

Když však začátkem roku 1917 obnovovalo hokejové mužstvo SK Olomouc svou činnost, hlásil se z původní sestavy jediný člen – právě Hoplíček. Zbytek tvořili mladíci, kterým hokej učaroval. Prvního soupeře hledali ve známých vodách, ovšem SK Haná vlivem válečných událostí nebyl schopný obnovit činnost a tento hybatel moravského sportu z předválečné éry nakonec zcela zanikl.

Vzhůru do Prahy

Náhradou více než důstojnou stala se pro SK Olomouc účast na turnaji Slavie v Praze. V olomouckém tisku se vyhlížel premiérový start v hlavním městě s velkým očekáváním, nebylo běžné, aby moravská mužstva jezdila do Prahy, kde se navíc o nějakých hokejových pokusech v markrabství sotva tušilo. „Vítáme tento projev podnikavosti podnikavosti i obětavosti olomouckého klubu i nadšeného jeho mužstva, které věru zasluhuje, aby mu byla poskytnuta příležitost ukázati, čeho dosáhlo ve svém ústraní i aby získalo zkušeností, na nichž by mohlo dále budovati,“ psaly Národní listy.

Zároveň zavládlo jisté nedorozumění ohledně termínu, na poslední chvíli však přesto Slavia turnaj uspořádala. Zúčastnila se ho dvě mužstva pořádajícího klubu, pražský německý oddíl Deutsche Sportbrüder a SK Olomouc. Turnaj se uskutečnil 2. února 1917 na kluzišti Slavie na Letné za devítistupňového mrazu a účast hostů z Moravy provázelo také velké očekávání. „O Olomouckých se dozvídáme, že jsou celkem velmi dobrým, jenž pilným trainingem si osvojil dobrou toušovou techniku a jehož hráči vynikají jako rychlí a obratní bruslaři,“ slibovaly Národní listy.

Báječná reklama a bylo by skvělé, můj příběhy milující čtenáři, kdyby další vyprávění pokračovalo pronikavým úspěchem neznámého outsidera, který svým umem a rychlostí na ledě přivedl pražské publikum v neskonalý úžas. Jenže tentokrát byl sport nesmlouvavý a Slavia během dvakrát třiceti minut ukázala, že kvalita její hry je mnohem výš. Porazila Olomouc 10:1 po poločase 4:0. Přesto tisk vyzdvihoval, že Olomouc postavila hráče převážně sedmnáctileté.

„Je pochopitelno, že Moravané byli svými zkušenostmi za svými odpůrci, vpravili se však brzo do nové a těžké úlohy a vzdorovali podle svých sil s uznání hodnou energií. Zápas ten byl hrou exhibiční a zajisté, že bude míti dobrý vliv na zlepšení hry hostí. V mužstvu Olomouce vynikli brankář, pak Horner (Hoplíček) a levé křídlo Aleš,“ stálo v tisku. Je dobré vzít v úvahu, že pro většinu olomouckých hokejistů to nebyla jen premiéra herní, ale vůbec poprvé v životě mohli (s výjimkou Hoplíčka) spatřit, jak vypadá řádný hokejový zápas. Exceloval především reprezentant Loos, který z 10 slávistických gólů vstřelil osm. V brance Olomouce se představil Zajíček, v poli Hajný, Slovák, Aleš, kapitán Hoplíček nebo šťastný střelec jediného gólu Vilda.

Souboj o druhé místo

Slavia si snadno 5:0 poradila i se Sportbrüderem, a tak se oba poražení utkali o druhé místo. Favoritem byl přeci jen zkušenější německý celek, před očima početných diváků se však odehrávala velmi vyrovnaná bitva. „Byl to nesporně nejzajímavější zápas, plný vzrušujících momentů. Olomouc šel do boje s pevnou vůlí a nadšením a snažil se uplatniti svoje poznatky, jichž nabyl takřka před několika minutami. A Sportbrüder, hrající chvílemi velmi ostře, snažil se zvítěziti za každou cenu. Zápas tento byl obecenstvem s napětím pozorován. Nescházelo povzbudivých výkřiků, ani projevů uznání nad výkony jednotlivých hráčů Olomouce. Několik minut před koncem poločasu získává Olomouc goalu, který však soudce neuznává. Poločas končí nerozhodně 0:0. …Zajíček v brance několikrát pěkně zachraňuje a akce Hajného i populárního Hornera (Hoplíčka) jsou kvitovány od obecenstva potleskem. Konečně dociluje Slovák z centra Alešova vítězného goalu, což obecenstvo přijalo s velkým jásotem. Krátce na to hra končí,“ napsal v referátu Josef Friedl.

SK Olomouc tedy v Praze skončil na turnaji druhý, zanechal dobrý dojem a především dosáhl prvního vítězství ve své dosud krátké hokejové historii. Friedl ještě ve své knize Kulatá velmoc vzpomínal, že brankář Zajíček měl tehdy obyčejné brusle na kličku, řečené šlajfky, přitažené řemínky a k tomu chrániče holení (o betonech nemohla být řeč), které mu vlastnoručně vyrobil Hoplíček.

Těžké hokejové časy

Povedené vystoupení na turnaji v Praze se promítlo do nadšení k dalšímu tréninku, jenže na Moravě stále chyběli soupeři. SK Olomouc tak alespoň sehrálo tréninkový zápas mezi sebou (12:2), což jen demonstrovalo nárůst zájemců o hokej, ze kterých se poskládaly dva týmy. Chuť a odhodlání bylo potřeba, protože válečné hokejové počátky byly vykoupené velkou dřinou a sebeobětováním. A ne jen u hráčů.

České kluziště SK Olomouc u městské střelnice bylo třeba udržovat, jak jinak než poléváním vody. Ne, že by jí bylo málo, samotná louka byla podmáčená a Mlýnský potok tehdy ještě nebyl regulovaný, takže se tu často voda na podzim sama objevila. Ostatně podle pamětníků sahaly mokřiny od dnešního Androva stadionu až k Chomoutovu, a když v zimě zamrzly, chodilo se sem bruslit. Potíž byla s úpravou kluziště. Na radu zkušenějších sehnali v klubu několikasetlitrový sud, dole měl kohoutek a k němu přidělanou železnou trubku s navrtanými otvory. Sud se položil na sáňky, kohoutek pootevřel a taháním po ledě se plocha rovnoměrně upravovala. Zároveň však bylo třeba sud i naplnit, a tak se na konci louky vysekala v ledu díra a z ní se voda nabírala. Za války, kdy musela většina družstva narukovat, zůstala tato dřina v třeskutém mrazu na studenty a těch několik funkcionářů, kteří v SK Olomouc zbyli.

Konec války zase přinesl nedostatek hokejek. Dokonce takový, že v tisku vyzývali firmu Jadrníček z Fryštáku, zda by mohla vyšší produkcí hokejek tuto nouzi zažehnat. Ještě kuriózněji pak působí odřeknutí pozvánky na další turnaj v Praze, protože olomoučtí hokejisté jednoduše neměli s čím hrát. „Moravané nemohou se vůbec zúčastniti letos žádného zápasu v hockeyi kanadském, ježto pražské kluby skoupily všechny hole a žádost moravského klubu (Olomouc) o přenechání alespoň holí starších vyřízena nebyla. Vzhledem k tomu, že do Prahy nemůžete jeti moravské mužstvo bez trainingu (a holí ku trainingu není), je samozřejmo, že Moravané letos do Prahy na kanadu vůbec nepojedou. Přes to však pražské denní listy už po třikrát psaly, že Moravané startovati budou. Bylo by dobře, kdyby od podobné reklamy bylo upuštěno. Pořadatelstvu neposlouží a Moravanům – bez jejich viny – mohlo by pražské obecenstvo vytýkati nespolehlivost,“ stálo v denním tisku v únoru roku 1919.

Inu, i takové obtíže sužovaly náš hokej před sto lety.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 07. 03. 2024
Doba čtení: 8 minut

Přečtěte si také…

Když Prostějov válel v lize

Když Prostějov válel v lize

Tu slávu si na jaře 1931 nenechalo v Prostějově ujít na dva a půl tisíce lidí a vůbec jim nevadilo, že se jejich fotbalisté utkali s Kroměříží jen v župním přeboru. Vždyť Sportovní klub otvíral své nové hřiště, které kvapně zbudoval ve Sportovní ulici, když o to staré...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více
Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Kdy a kde se v Olomouci objevil hokej? A kdo byli první rytíři s bruslemi, kteří na ledě zkřížili hole? Tehdy jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska a na Moravu pronikal nový sport jen pomalu a s obtížemi. Zatímco leckde jinde šlo o začátky pozvolné a nejprve se...

číst více