Vyberte stránku

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úno 28, 2024 | Historie, Kronika

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl především skvělým malířem. Navíc dokázal obě své dovednosti originálně skloubit při olympiádě 1932 v Los Angeles. A jak to tedy bylo s hokejem?

František Hoplíček
Zdroj: olympedia.org

František Hoplíček se narodil v roce 1890 ve Zvoli do hanácké selské rodiny. Měl sestru a čtyři bratry a všichni byli velmi schopní, ve Zvoli založili místní Sokol a jako první si tu pořídili opravdové brusle „kanady“. Ke sportu a pohybu tedy měli velmi blízko, u Františka se navíc už od dětství projevoval velký výtvarný talent, který našel podporu i za studií na reálném gymnáziu v Litovli. Odtud zamířil v roce 1907 do Prahy na malířskou akademii (dnešní Akademie výtvarných umění), kde úspěšně absolvoval v roce 1912. Další výtvarné vzdělání získal na studijních pobytech ve Vídni a Antverpách. V Praze však nežil jen zdokonalováním svých malířských schopností, věnoval se také sportu, především atletice. Řadu let patřil k našim nejlepším vrhačům, v dresu Slavie se účastnil závodů v kouli i oštěpu, jeho nejsilnější disciplínou byl ale hod diskem. V něm se stal mistrem zemí Koruny české a ČSR v letech 1917, 1919 a 1920, k tomu dvakrát v oštěpu (1917, 1919), vrhu koulí (1917) a vrhu koulí obouruč (1912). Jako první český oštěpař překonal hranici 40 metrů a v kouli držel výkonem 12,18 m český rekord 13 let. Dodnes jeho výkony můžete najít v starých výsledcích, někdy však závodil pod pseudonymem Janík a ve válečném období Horner.

Cesta k hokeji

V zimních měsících, když atletické ovály a sektory zapadaly sněhem, obul si brusle a věnoval se hokeji. V něm byla u nás Slavia průkopníkem, vždyť to byli právě její sportovci, kteří přivezli v roce 1909 první puk z francouzského Chamonix. Hoplíček, ač zdatný bruslař a výtečný atlet, nastupoval za Slavii nezřídka v brance.

Po úspěšném ukončení studií v roce 1912 se usadil v Olomouci a začal se prosazovat jako malíř. Inspiraci čerpal z krajiny Hané, portrétoval její lid, zachycoval krásu krojů a řemesel. Stal se členem významného Sdružení výtvarných umělců moravských a podílel se aktivně na společenském dění, když přispěl k založení Klubu přátel umění. Okamžitě se také zapojil do sportovních aktivit v čerstvě vzniklém klubu SK Olomouc. A byl to právě Hoplíček, kdo nadchl kamarády z oddílu pro kanadský hokej. Při založení mužstva na podzim 1913 se ujal role hrajícího trenéra a místo do branky se postavil do útoku. Po premiérovém utkání 25. ledna 1914 v Kroměříži proti SK Haná, v němž SK Olomouc podlehl 0:1, vstřelil v olomoucké odvetě o dva týdny později jediný gól svého týmu (1:2). Tím se nesmazatelně zapsal do historie olomouckého hokeje.

Málokdy v těchto dobách noviny uváděly střelce branek, zde však opět můžeme poděkovat redaktorovi Josefu Friedlovi, který ve svém referátu z utkání označil Hoplíčka za střelce nepřímo a ve svém knižním vzpomínání Kulatá velmoc (s. 187) ho pak uvedl jmenovitě.

 

První Olomoučan na olympiádě

Vrcholem Hoplíčkovy sportovní kariéry se však nestala ledová plocha, ale vrhačský sektor. V roce 1920 se představil na olympijských hrách v Antverpách. V kvalifikaci disku tehdy předvedl výkon 36,75 m, což na postup do šestičlenného finále bohužel nestačilo. Nakonec byl klasifikován na 13. pozici. Byla to jistě škoda, protože jeho osobní rekord 40,82 m z roku 1915 by stačil i na čtvrté místo. Hodí se zdůraznit, že tou dobou už osm let žil v metropoli Hané, kde také trénoval. Díky tomu se může pyšnit označením první olomoucký olympionik.

Nebylo to však naposledy, kdy se jeho jméno objevilo pod pěti kruhy. O dvanáct let později se na olympijských hrách v Los Angeles 1932 zúčastnil Umělecké soutěže, které byly nedílnou součástí olympiád v letech 1912 až 1948. Hoplíček reprezentoval Československo ve výtvarném umění svým obrazem Běžci u cíle. Ačkoliv jeho dílo nebylo vybráno mezi vítězné, ostatně podle jakých kritérií je také možné kvalitativně poměřovat uměleckou hodnotu, přesto je to počin hodný zaznamenání. Hoplíček se tím totiž stal jedním z dvaceti lidí na světě, kteří na olympiádě startovali ve sportu i v umění.

 

Ze života F. H.

Rok 1920 byl pro Františka významný i v osobním životě, oženil se totiž s volyňskou Češkou Helenou Lukesleovou. Její půvab zaujal i sochaře Julia Pelikána natolik, že ji umělecky ztvárnil. Ostatně oba olomoučtí umělci se přátelili celý život a významně ovlivňovali společenské dění ve městě. Hoplíček měl svůj ateliér naproti někdejšího kina Edison v rohovém domě na Palackého 2. Vedle vlastní tvorby v něm provozoval i malířskou školu, kterou prošla řada později úspěšných malířů. Mimo jiné také Viktor Viklický, strýc světoznámého jazzmana a olomouckého rodáka Emila Viklického. Hodnotit uměleckou tvorbu Františka Hoplíčka přenecháme povolanějším, snad jen dodejme, že jeho velkou tvůrčí inspirací také bylo sportovní prostředí, což bylo tehdy v malířství ojedinělé. A promítlo se nejen do obrazu, který putoval na olympiádu v Los Angeles 1932, ale také řadou dalších kreseb se sportovní tematikou, z níž vzešel nespočet sportovních diplomů. Od počátku 20. let také jeho kresby doprovázely veřejné dění v olomouckých novinách Pozor.

Manželé Hoplíčkovi měli jedinou dceru Alenu a její život se zajímavě protnul v olomoucké společnosti. Provdala se totiž za Evžena Andra, jenž byl synem Josefa Andra, majitele sítě obchodních domů ASO a mecenáše SK Olomouc ASO. Nebyl to však život v luxusu, který jí sudičky dopřály, Alena se svým mužem a jeho rodinou sdílela osud nepřátel totalitního režimu, byl jim vyvlastněn majetek a Evžena zavřeli do vězení. Dokonce museli Olomouc i se synem Evženem mladším a dcerou Marianou opustit a byli vystěhování do Dlouhé Loučky, odkud se později přestěhovali do Karlových Varů.

 

Předčasný odchod

Toho už se František Hoplíček nedožil, významný moravský malíř a skvělý sportovec odešel příliš brzy. Když v dubnu 1946 podlehl rakovině, nebylo mu ještě ani 56 let. K prvnímu výročí smrti připomenul jeho odkaz další malíř ze Zvole Ctirad Lolek. Citoval v něm i z dopisu na rozloučenou, který nemocný František Hoplíček sepsal před svou smrtí. „Loučím se se svým drahým rodným krajem a drahou mou Hanou i všemi těmi, kteří mi rozuměli, také však s těmi, kteří mi rozumět nechtěli. Mým přáním bylo, aby z mé ruky vycházelo dílo cílevědomé, dobře uvážené hodnotné dílo umělecké, věnované rodné zemi moravské. Oral-li jsem brázdu na Hané, konal jsem tak rád, zvláště když jsem mohl zapojit do výtvarného dění všechny poznatky malířské kultury. Chtěl jsem poctivé umění naše, se světovou orientací, nikdy jsem však nepřistoupil na kompromisy. Chtěl jsem žít pro sebe, vlast i národ, leč nebude mi toho už dlouho dopřáno. Nemohu dál, jsem příliš sláb a všechny úvahy jsou marné, když nemoc se šíří a „Někdo“ mne volá tam, kde se snad jednou všichni shledáme…“

Jeho ostatky byly uloženy do rodinného hrobu ve Zvoli. Hřbitov tu leží v zatáčce u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, který někteří z vás znáte, aniž to možná tušíte. Kdykoliv jedete z Mohelnice do Zábřehu, svítí ze Zvole krásně modrá fasáda kostela se štíhlou věží do veliké dálky. Až tedy, můj příběhy milující čtenáři, budeš příště cestovat z Hané do Jeseníků, vzpomeň si na Františka Hoplíčka, který rodný kraj miloval i maloval a také pro jeho čest a slávu sbíral sportovní úspěchy.

 

Poznámka pod čarou

František Hoplíček by si zasloužil v Olomouci důstojnou připomínku. Ať už jako ceněný malíř moravského významu, nebo coby vrcholový sportovec, který přivedl hokej do metropole Hané a stal se prvním olomouckým olympionikem. Snad přijde čas, až se budou hledat jména pro nově postavené ulice. Jeho velký přítel a sochař Julius Pelikán už tu svou má.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 28. 02. 2024
Doba čtení: 8 minut

Přečtěte si také…

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Kdy a kde se v Olomouci objevil hokej? A kdo byli první rytíři s bruslemi, kteří na ledě zkřížili hole? Tehdy jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska a na Moravu pronikal nový sport jen pomalu a s obtížemi. Zatímco leckde jinde šlo o začátky pozvolné a nejprve se...

číst více
Kronika ZS (13): Kobranov, Buckna a Zábrodský

Kronika ZS (13): Kobranov, Buckna a Zábrodský

Nabídka zážitků na nově otevřeném zimním stadionu v Olomouci byla v zimě 1948 opravdu přepestrá. Od zápasů lokálních týmů přes turnaj olomouckých vojenských posádek až po výpravná lední revue a zápasy s nejlepšími československými celky I. ČLTK Praha a LTC Praha...

číst více