Vyberte stránku

Kronika zimního stadionu (5.): Partyzán a poslanci

Lis 16, 2022 | Historie, Kronika

Neměli nic, jen bláznivý sen postavit umělou ledovou plochu v Olomouci. Ale i to našim předkům stačilo k tomu, aby se v opojení svobodou po skončení druhé světové války pustili do stavby zimního stadionu. Chtěli být první na Moravě a po Štvanici s Bratislavou také třetí v Československu. Peníze nahradili odvahou a v kritických chvílích jim pomohla i kupa štěstí.

Stráž lidu z 21. září 1946. Reprofoto: Digitalniknihovna.cz

V sobotu 7. září 1946 se na olomoucké radnici uskutečnila konference o plánované stavbě zimního stadionu. Byl tu představen návrh architekta Kubce, potvrzeno vybrané místo u Turnhaly a debata se točila i kolem rozdělení výstavby do jednotlivých etap. Suma sumárum žádná pronikavá novinka, ale zároveň to bylo poprvé, kdy se k myšlence stadionu veřejně připojilo vedení města, byť šlo jen o letmý dotyk a žádný příslib pomoci.

Slavnostně zahajujeme

Následující pátek se v Národním domě konala ustavující valná hromada družstva Zimní stadion Olomouc. V osmičlenném představenstvu byl za předsedu zvolen Otto Rysnar-Kant, někdejší partyzán, nyní předseda Okresního národního výboru, a později v roce 1948 vyloučený z KSČ z podílu na defraudaci peněz určených na insignie vzkříšené Univerzity Palackého. Přitom nešlo o žádné drobné, ale o částku kolem 100 tisíce korun, která vzešla ze sbírky mezi lidmi, jak popisuje historik Pavel Urbášek. Otto Rysnar-Kant byl tedy více než diskutabilní osobnost, jíž však nelze upřít jistý podíl na stavbě stadionu. Čestné předsednictvo tvořili poslanci Ústavodárného národního shromáždění Štěpán Kobylka, Oldřich John a Jaroslav Řehulka, snad aby pomohli při získávání peněz.

Za cíl si znovu potvrdili stihnout ledovou plochu do konce roku, tedy za méně než čtyři měsíce, a počítalo se i se snížením nákladů dobrovolnou pracovní povinností sportovců, studentů a široké veřejnosti. Slavnostní zahájení stavby bylo stanoveno na neděli 22. září 1946.

Ještě jedno jméno: Karel Tatíček

Na ono nedělní dopoledne zvala v tisku také Hanácká župa hokejová (HŽH), vědoma si klíčového významu sportoviště pro svou budoucí činnost. Její členové si dali sraz před kinem Edison na Náměstí hrdinů v 8.30, aby mohli společně zamířit na slavnost. A nejednalo se jen o tichou podporu. „Upozorňujeme sportovce, že ihned po skončení slavnosti bude započato s pozemními pracemi… Proto všichni, kteří se chtějí zúčastniti prací hned v neděli, nechť přijdou ve vhodném pracovním úboru,“ stálo ve výzvě. Podepsán pod ní byl za župu Karel Tatíček. Tedy muž, který v necelých 16 letech inicioval s kamarády vznik SK Hejčín, později několikrát přejmenovaný až na současný SK Sigma Olomouc.

V roce 1946 bylo Tatíčkovi 42 let a po celou dobu nepřestával pomáhat olomouckému sportu v různých funkcionářských rolích. Po vzniku družstva Zimního stadionu Olomouc se jeho jméno objevilo i zde, ovšem jen nakrátko. Před válkou měl v Olomouci galanterii, po ní se pokoušel obchodovat s kůžemi. Po komunistickém převratu o dva roky později už však jeho jméno hledáme u sportu marně. Proč? Můžeme se jen dohadovat, že pro živnostníky nebylo v novém režimu místo v žádné funkcionářské roli. Karel Tatíček zemřel v Olomouci koncem března roku 1976 ve věku 71 let, ani to ovšem zatím nevíme se stoprocentní jistotou.

Když se řekne brigáda

Dnes se můžeme povzneseně a shovívavě usmívat nad brigádami, však pro řadu z nás za čtyři dekády komunismu získaly tyto dobrovolně povinné práce negativní nálepku naprosté zbytečnosti. Ale považte, pokud by rozdíl mezi tím „mít umělý led celou zimu a bruslit“ nebo „nemít nic“ záležel pouze na tom, že budete chodit pár týdnů odpoledne s lopatou pomáhat, jak byste se rozhodli? Ostatně i další (nejenom) olomoucká sportoviště vznikala právě takto svépomocí, včetně na svou dobu špičkové loděnice na Envelopě. Také při pozdější přestavbě plecharény pomáhali samotní hokejisté a příznivci z řad veřejnosti. To jsou však zase jiné příběhy, na které třeba jednou také přijde čas.

Napsal: Miloslav Jančík

Dne: 20. 6. 2022
Doba čtení: 3 minuty

Přečtěte si také…

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Když Olomouc spatřila hokej: turnaj v Praze

Sotva se v SK Olomouc vytvořilo hokejové mužstvo, přervala dějiny první světová válka a mladíci, kteří se s radostí proháněli na bruslích za pukem, museli vyměnit hokejky za pušky. Přesto se podařilo v olomouckém klubu za cenu velkého úsilí udržet sportovní činnost...

číst více
Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Když Olomouc spatřila hokej: František Hoplíček

Úspěšný malíř, sportovec, olympionik a milovník rodné Hané. Když se zabýváme začátky hokeje v Olomouci, nelze vynechat, a především vyzdvihnout Františka Hoplíčka. Dokázal uspět ve dvou rozdílných oborech – výraznou stopu zanechal ve sportu, přitom pro mnohé byl...

číst více
Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Když Olomouc poprvé spatřila hokej

Kdy a kde se v Olomouci objevil hokej? A kdo byli první rytíři s bruslemi, kteří na ledě zkřížili hole? Tehdy jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska a na Moravu pronikal nový sport jen pomalu a s obtížemi. Zatímco leckde jinde šlo o začátky pozvolné a nejprve se...

číst více